Symbolismus, jako hnutí vzniklé na přelomu 19. a 20. století, významně ovlivnil českou literaturu a výtvarné umění. V literatuře se jeho prvky projevily především v dílech autorů jako byli **Jakub Deml**, **Vítězslav Nezval** a **Karel Čapek**. Symbolisté se obraceli k hlubší, často mystické interpretaci reality, využívali symboly k vyjádření emocí a myšlenek, které často unikaly realistickému popisu. Tento styl poskytl prostor pro individualitu a subjektivní prožitek, což bylo v rozporu s předchozími uměleckými směry, které kladly důraz na objektivitu.

Ve výtvarném umění symbolismus nachází svůj výraz v obrazech malířů jako **Alfons Mucha**, jehož styl kombinuje estetiku s duchovními a mytologickými tématy. Typické jsou pro něj jemné křivky a bohaté ornamenty, které vyjadřují nejen krásu, ale také hloubku pocitů a myšlenek. Tento umělecký směr přinesl nové formy vyjádření, které posouvaly hranice tradičního umění:

  • Individualizace uměleckého vyjadřování: umělci se osamostatnili od oficiálních kanonů a hledali vlastní cestu.
  • Vytváření mytologických a symbolických motivů: časté odkazy na mytologii, spiritualitu a podvědomí.
  • Inovativní techniky a formy: experimentování s materiály a technikami malby a grafiky.

Umělec Dílo Symbolika
Jakub Deml Varianta románu „Mondo“ Existencialismus, touha po transcendenci
Alfons Mucha Plakát „Job“ Trpící člověk, hledání smyslu
Karel Čapek Drama „R.U.R.“ Otázky identity, technika versus člověk

Tento intelektuální a estetický posun měl za následek vznik nových konceptů, které se staly základem moderního českého umění. I když se symbolismus postupně vytrácel, jeho vliv přetrvával v dalších generacích umělců a literátů, kteří stále čerpali inspiraci z jeho bohatého a často znepokojivého světa symbolů.